Soběhrdy, Prčice

6. neděle po Trojici

19. července 2009

Petr Turecký

Introit

Žalmy 116:6  Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.

7  Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.

8  Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.

9  Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.

První čtení

Izajáš 57:20  Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal.

21  Nemají pokoj svévolníci," praví můj Bůh.

Druhé čtení

Mt 11,20-29

Kázání

J působil mocí. Lidem, ale tato moc nestačila k přijetí J-e jako cesty.

Proč se tito lidé nezachovali jako se zachovali obyvatelé města Ninive, když vystoupil Jonáš s Božím poselstvím? Ninivané byli totiž asyřané, čili pohané...

Jonáš nemusel skoro nic říkat a město bylo vzhůru nohama. Lidé, král, i zvířata činila pokání.

J byl oproti Jonášovi jako zářící kometa, která prolétávala Izraelskou krajinou. A právě tam, kde se událo nejvíce mocných skutků, nedošlo k proměně. Z tohoto úhlu pohledu měla J-ova činnost na tato města mnohem menší efekt, než volání Jonášovo. Prorok je vlastním lidem nepochopen a odmítán. To se u proroků často opakovalo.

Jakoby tím J-ovým zvoláním proti městům, Chorazin a Betsaida, zaznívala stará prorocká Ezechielova zkušenost (Ez 3,4nn): Ezechiel 3:3  Řekl mi: "Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám." Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med. 4  Řekl mi: "Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy. 5  Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému, 6  ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě. 7  Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. Přicházel J pomalu na to, že není mesiáš, který změní svět efektním a efektivním způsobem? Ne, to jistě ne, protože už na začátku cesty odmítl pokušitele, který ho právě k tomuto typu mesiášství nabádal, když po něm chtěl, aby se vrhnul z chrámové hory. Ne, J není mesiáš, který přichází s armádami spojenců vyvraždit chlípníky a okupanty a zrádce. J přece přichází s pokorným srdcem, tichý, obklopený hloučkem maličkých...

Jak je možné, že lidé, když viděli všechna ta znamení od Pána Boha, nešli do sebe? Nevíme...

J ale (ač by to bylo logické v jeho situaci) není pesimista. Místo aby se zhroutil nad nepoučitelnosti člověka, aby si zoufal, že doba, než lidé zmoudří, je v nedohlednu, činí něco zvláštního: začne chválit Otce, Pána nebes i země.

Bůh svému Synu daroval vše, věci, které hlavní proud doby (meinstrím) neumí postřehnout.

J vzdává za to Bohu díky.

J si začne v modlitbě připomínat, co pro něj Bůh učinil. Chválí Boha za to, že veliké věci skryl před moudrými a opatrnými (kral) a zjevil je maličkým nemluvňátkům (kral). Zjevil je těm, kteří jej následují. Bůh si vyvolil svůj lid. Ty nedůležité, maličké v očích hlavního proudu světa.

Moudří a chápaví jsou zákoníci a farizeové i lidé, kteří nechtějí J-e přijmout (Mt 11,16-19). Na jedné straně ti, kteří si dělají nárok na pravdu. A na druhé straně ti, kteří nejeví zájem o nic, než o sebe.

Jde tedy skoro o všechny lidi. Jak věřící, tak nevěřící.

Kdo tedy J-e chápe? Pouze ti, kteří se jej drží jako svého učitele. Nejsou odborníky na náboženské otázky, nemají společenské postavení.

Bohu se ale právě toto zalíbilo.

A tito maličcí, nepatrní, poznávají skrze J dokonce samotného Boha.

Zaznívá tu závěr Mt evangelia, kde se J oznamuje, že mu je dána veškerá moc na nebi i na zemi, ale také slova o člověku žalmu 8:

Žalmy 8:5  Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?

6  Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.

7  Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:

8  všechen brav a skot a také polní zvířata.

Každý člověk je povolán k synovství. Jsme zváni do rodiny Boha jako otce.

Každý z nás má tedy velikou moc a tím i zodpovědnost.

Velké věci se rodí mezi maličkými, tam, kde by je nikdo nehledal.

Mám pocit, že toto je zároveň jakýsi princip, který lze najít v úplně jiných oblastech života. To podstatné není vidět.

Ilustrace: nedávno zemřel Michael Jackson.

Jacksona znali všichni. Vypadal, jako by to byl nejzásadnější zjev hudební scény předposlední doby. Začneme-li se ale hlouběji zajímat o jeho vliv na vývoj hudby, budeme překvapeni, že byl téměř nulový. Jackson byl vynikající hudebník ve smyslu formálním. Formu dotáhl k dokonalosti, ale obsahově nepřinesl téměř nic. Jeho styl zapadl spolu s ním. Přesto jej znají všichni a mají pocit, že on je tím zásadním zjevem na poli moderní hudby.

Je zvláštní, že skupiny, které opravdu udělaly hlubokou rýhu do moderní hudby, jsou běžnému světu – nebo tomu hlavnímu proudu, neznámé. Jmenuji například dvě: Joy Division a Kraftwerk. Tito lidé zásadním způsobem změnili tvář moderní hudby.

Převedeno tedy do duchovní oblasti: příliš humbuku, znamená téměř jistě, že skutečné Boží zalíbení je někde jinde.

To, co je někde schované, ve skrytu, bývá mnohem důležitější.

J chválí svého Otce, že nejdůležitější věci jsou skryté hlavnímu porudu tohoto světa. Prorok Iz to dosvědčuje: Své poslání dosvědčuje tichostí a pokojem. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. (Izaiáš 42:2).

Je těžké rozhodnout se pro toho, koho jde tak těžko zaslechnout v tom běžném hluku.

A možná je ještě těžší nesnažit se jej přebarvit hlučnou hluchostí tohoto světa.

Když tichý a pokojný služebník J pozval všechny lidi obtížené břemeny, měl na mysli zákoníky a farizeje a jejich žáky. Ti totiž doslova svazují těžká břemena, přísným dodržováním zákona. Ten, kdo opustí tyto lidi jako své učitele a přikloní se k následování J-e, zjistí, že jeho břemeno je lehké. V tomto následování, už nyní, budete občerstveni, naleznete odpočinek. Odpočinete tak, že na sebe vezmete J-ovo jho – J-ovo učení.

Říká-li J, abychom na sebe vzali jeho jho, myslí tím tedy - následování. Učte se ode mne.

J je pokorný a mírný, proto je jeho břemeno lehké a vede k odpočinutí. Matouš 5:5  Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 5:8  Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Kam toto následování vede? Co je cílem učedníkovy cesty? Nedávno mi jeden zapálený Buddhista řekl: jaký je váš cíl? My buddhisté máme jasně stanovený cíl. Stát se Buddhou, ale Bible je roztříštěná, vy nemáte žádný cíl duchovní cesty. 

J zve člověka k odpočinutí. Odpočinutí – tozn. nalezení zaslíbené země, tozn. naplnění spravedlnosti.

Člověk, jenž nalezl odpočinutí, nemá nepřátele. Odpočinutí J-ovo je odpočinutí od marné snahy o získání vlastní spravedlnosti na základě předpisů zákona, ale i ukojení hladu duše. Odpočinutí také od strachu a zmatenosti způsobené základní nedůvěrou – tak jak jsme to četli v prvním čtení.

Odpočinutí – to je vstup do BK, protože to je plně v Kristu přítomno. Proto je toto přikázání dosl. rozkošným jhem.

Blažené odpočinutí není výzva k blaženému nicnedělání, k nudnému lenošení. Odpočinutí je obrazem následování J-e. V tomto následování je člověk odměňován blízkostí Hospodinovou. Takovou, jakou přinesl J.

Potom si člověk může sednout, podívat se na svůj život a říct si: můj život je naplněn. Nebyl žit na darmo. Toto odpočinutí je nalezení smyslu života a je jedno, kolik vichřic na nás útočilo nebo útočí.

Děkujeme ti Pane, že nás zveš do zaslíbené země,

abychom nalezli odpočinutí ve společenství s Tebou,

děkujeme ti, že si to tak přeješ

děkujeme ti, že ti za to stojíme

Amen

Poslání

 Židům 4:8  Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.

9  Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.

10  Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.

11  A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.